PEKLO NEBO ŽIVOT 2. část

Nejdříve následovaly chemoterapie.

Po první mi bylo hodně špatně, vysálo to ze mne energii a všechnu fyzičku. Na nohou jsem se neudržela. Když jsem si představila, že mne za 14 dní čeká další várka do těla, dobře mi z toho nebylo. Doma museli kluci schovat všechno, co mělo oranžovou barvu. Ano, chemo má barvu oranžovou. Po týdnu se to zlepšilo a já se snažila nemyslet na to, co přijde příště. Chtěla jsem si ten týden užít.

Když jsem přišla na druhou dávku, paní doktorka se divila, že mám ještě vlasy, prý teď už mi určitě spadnou. Nic jsem si z toho nedělala, to určitě nějak přežiji. ÓÓÓ, jak jsem se mýlila. Když už máte spadené vlasy úplně všude, začne vám to otravovat život, vlasy lovíte na zubním kartáčku, z úst. Prostě vlasy už musely dolů a já jich měla hodně, delší a husté. Strašný pocit, když slyšíte zvuk holícího strojku a vlasy cítíte padat na holá záda. Moment, na který nejde snad nikdy zapomenout. Velká chyba byla, když jsem se hned podívala do zrcadla. Pro zlehčení - vypadala jsem jako Shinead O Connor. Začala jsem strašně moc plakat. Snad každá žena má ráda svoje vlasy, je to její image, její radost. Moje sestra pro mě nedaleko objevila parukářku, která vám podle fotek vyrobí paruku přesně na míru, dle vašich představ. Když jsem seděla u paní parukářky před zrcadlem (emočně vycucaná nad ztrátou svých vlasů), ukázala mi, jak vyrábí paruky pro děti, konkrétně pro holčičku, která nemá od 5 let vlasy. Najednou mi můj problém přišel jako banální, mně vlasy dorostou, ale co ta holčička? Ta s tím bude žít celý život! Sebrala jsem všechnu poslední energii v sobě a vyslala jsem vzkaz svojí nemoci: "Mě nedostaneš! Vlasy nejsou to nejdůležitější!"

Třetí kolo léčby jsem zvládla velice dobře, ale bohužel jsem si zavinila menší úraz pravé ruky svoji neopatrností. Když jsem si chtěla přidat sůl do myčky, nešlo mi odšroubovat víčko, musela jsem strašně zabrat a bohužel pravá ruka, která byla již 3x napíchnutá to nezvládla a pravděpodobně jsem si namohla šlachu, celý týden jsem nemohla s rukou hnout. Do teď mám s rukou problém, určitě ji zatím nemůžu použít k žilnímu podání.

A čtvrté kolo? Bylo trochu horší, ale přičítám to nadcházejímu úplňku. Všechno má na všechno vliv. Ale výbornou zprávou je, že mne čekala kontrola na ultrazvuku a mamografu. Jeden nádor se rozpustil a druhý se zmenšil z 2,5 cm na 7 mm. Jsem šťastná, že rakytníčková šťávička (tak jsme pojmenovali oranžový roztok) zabrala. A čekala na mne již také vyrobená paruka. Vlasy nejsou to nejdůležitější, to už vím, ale zvednou vám sebevědomí a posílí tak boj proti zákeřné potvoře. A to teplo, které mám na hlavě, to vám žádný šátek nevynahradí. Jsem sice teď více unavenější, ale svůj boj nevzdávám! Ba naopak, jsem teď připravená si to s ní o to víc rozdat.

Chodím teď každé pondělí na slabší chemoterapii, bohužel i po té je mi špatně, mám jich mít celkem 12 a jsem v půlce, poslední bych měla dovršit 12.8.

Těším se, až zapadne poslední díl skládačky a já se zbavím nemoci.

Samozřejmě nesmím opět zapomenout na svoji rodinu, na své přátele, kteří mne podporují a pomáhají, patří jim můj velký srdečný dík! 💕💕💕💕

3. část příspěvku